Daněk skrvnitý - Dama dama

Daněk skvrnitý(Dama dama),pochází z teplých oblastí Středního východu,i když podle paleontologických výzkumů víme,že se vyskytoval v meziledovém období i ve střední Evropě.Náš chov je založen výhradně ze zvířat Maďarského původu.

Daněk skvrnitý (Dama dama)

   Je dlouhý 130-140 cm, v kohoutku je vysoký 85-90 cm, záď má mírně zvýšenou, váha okolo 100 kg. Existuje několik barevných rázů z čehož základní je hnědá, bílá a černá. Bílý daněk mívá červené oči, jsou však jedinci s normálně zbarvenou duhovkou. Dává přednost nižším polohám a nevystupuje v horách nikdy tak vysoko jako jelen. Vyhovuje mu oblast listnatých lesů. 6iví se bylinami, trvanami, okusem větví dále je lákají opadlá semena stromů, zvláště žaludy, bukvice, kaštany a ovoce.
   V době nasazování paroží vytváří samci tlupy, zatímco samice s mláďaty žijí odděleně. Daňčí říje probíhá v říjnu o měsíc později než jelení. V říji se samec ozývá "rocháním". Vzájemné souboje zejména v oborách bývají intenzivnější než u jelenů a často končí smrtí nejsilnějších kusů. Podle mého pozorování k tomu dochází tak, že souboj silnějších samců bedlivě sledují slabší jedinci včetně špičáků. Ti okamžitě napadnou jedonoho z účastníků souboje, jakmile ten projeví známky oslabení nebo jiné indispozice. Daněly jsou plné 31-32 týdnů, kladou od začátku června zpravidla jedno mládě.   
   Daněk se vyskytoval ve střední Evropě již v teplých dobách meziledových. V době posledního zalednění však z této oblasti vymizel a udržel se pouze v teplejších oblastech středomoří. Má se za to, že daněk byl do Evropy rozšířen díky římanům. Ti ho rozvezli do svých římských provincií, kde ho chovali pro maso. Výskyt daňka lze prokázat například ve Francii okolo roku 826, v Německu 829, v Dánsku je historicky prokázán od roku 1231, v Anglii 1020. Nejstarší Švýcarské zprávy připomínájící daňka pocházejí z roku 1000, nejstarší zprávy uherské z roku 1261. Podle historika dr. Josefa Nožičky nejstarší doklad o chovu daňků pochází z Moravy, a to v latinském soupisu statků olomouckého biskupství z r. 1465. Podle těchto záznamů bylo u obce Podivice na vyškovském panství nejlepší loviště na jeleny a daňky. Zároveň nám to dokládá, že chov daňků v tehdejší době nebyl novinkou. Z Čech pochází záznam z roku 1548, kdy král Ferdinend I. poslal z Vídně do Prahy oborníka s několika daňky, kteří byly vysazeni na území dnešní Stromovky, tehdy královské oboře.Za Rudolfa II. v roce 1601 bylo nařízeno vypustit přemnožené daňky do volnosti. 1548 bylo vysazeno 40 kusů do nově postavené obory u Poděbrad. Roku 1568 si olomoucký biskup vyžádal od císaře Maxmiliána 12-15 párů daňčí zvěře.Císař mu však daroval pouze 13 kusů, a proto si biskup obstaral další daňky ze Židlochovic, z Těšína, z Nového Světlova a ze Šternberka. Z toho je patrné, jak už v té době byl daněk rozšířenou zvěrí.