Projekt POŘÍZENÍ UŽITKOVÉHO VOZU PRO PROVOZ REKREAČNÍHO AREÁLU je spolufinancován Evropskou unií.
Pro zvětšení klikněte
Jelen Barasinga - Cervus Duvaucelii
Jelen Barasinga původně žil na území mezi povodími řek Indu,Gangy, Brahmaputry v centrální Indii až k řece Godavari. Vyskytovala se i v podhůří Tibetu. V roce 1970 počet Barasing ve volnosti klesl na pouhých 66 kusů. Je zařazen v příloze CITES I.
Název Barasinga pochází z domorodého výrazu a znamená paroží s dvanácti výsadami. To je asi devadesát centimetrů vysoké, bývá však i vyšší a více členěno. Jelen Barasinga je asi dva metry dlouhý, z toho 20 cm tvoří kelka. Výška v kohoutku je 1,15 metru. Jeho silueta působí jakoby na vysokých nohách, za což může útlé tělo. Hlava je krátká, pyramidálně zašpičatělá. Ucho veliké, nápadně široké, uvnitř dlouze a nepravidelně téměř chundelatě porostlé srstí. Srst hustá, chlupy dlouhé, poměrně jemné, působící však neuhlazeným dojmem. Barasinga je v zimě žlutohnědý, neskvrnitý, na břichu světlý. V létě je zlatavě červenohnědý, podél hřbetu běží pás tmavohnědé barvy, který dosahuje až na větší část ocasu. Tento pás je lemován řadou malých žlutozlatitých skvrn. Velké spárky jsou doširoka roztažitelné, což mu umožňovalo bezpečný pohyb v bažinách. Při svém hojném rozšíření se v zimě shlukoval do velkých stád, čítajících někdy i několikset kusů. Samci při říji rozrývají parohy zem a věší si na ně trávu, tím se snaží zastrašit ostatní samce. Doba páření spadá do října a březost trvá osm měsíců. Jelen Barasinga se pase zejména v ranních a odpoledních hodinách, přes den býva schován v travnatých úkrytech. V zajetí se dobře rozmnožují.
Jelen Barasinga žil původně na území mezi povodími řek Indu,Gangy, Brahmaputry v centrální Indii až k řece Godavari. Vyskytoval se i v podhůří Tibetu. V roce 1964 žilo v Indii 3-4 tisíce kusů. Z centrální Indie Barasinga vymizel mimo Národní park Kanha. Odsud se stav z původních 3 tisíc kusů během deseti let snížil na 100 zvířat. Nejnižší stav Barasing v přírodě je datován rokem 1970, kdy počet nepřesáhl 66 jedinců. Hlavním přirozeným nebezpečím pro Barasingy je tygr. Jeleni byli loveni také kvůli chutnému masu. Z parohů pak domorodci vyráběli prášek, který se používal v tradiční indické medicíně. Lov, pytláctví, ale zejména přetváření pastvin v intenzivně zemědělsky obdělávanou půdu byly hlavní příčiny snížení počtu kusů. Jejich přirozený biotop tvořený vysokou trávou neslouží totiž jen k potravě, ale také jako úkryt pro mláďata v době kladení.
Společně s indickou antilopu jelení, buvolcem nilgai a se spoustou dalších exotických jelenů a antilop z Afriky se nachází ve volné přírodě v americkém Texasu na loveckých rančích. Zde byl do volné přírody přivezen před 100 lety za účelem sportovního lovu.10% z odstřelové taxy za trofej Barasingy jde zpět do Indie. Dle nařízení americké vlády musí být tyto poplatky z lovu zaslány do původního prostředí zvířat a jsou určeny k ochraně původního ekosystému a tím i k zachování a zvyšování stavu Barasing.
Tento jelen patří k nejohroženějším druhům jelenovitýc a je zařazen v příloze CITES I, což mimo jiné znamená zákaz volného obchodu. Náš chov pochází ze švýcarské zoologické zahrady.