Jelen lesní - Cervus elaphus

Jelen lesní(Cervus elaphus),se vyskytuje na celém území Evropy.V našem chovu jsou zvířata původem z ČR,Slovenska,Německa,Jugoslavie,Rumunska,Švédska.

Jelen lesní(Cervus elaphus)

   Na území České a Slovenské republik žijí dvě rasy jelena evropského. Je to jelen evropský středoevropský (Cervus elaphus hippelaphus), který je rozšířen v Čechách, na Moravě a na Slovensku západně od Váhu. Druhou rasou je jelen evropský karpatský (Cervus elaphus montanus), který žije pouze ve východní části Slovenska, podle Komárka tvoří západní hranici jeho výskytu řeka Laborec. Dále na východ žije na Podkarpatské Rusi a v Rumunsku. Je to největší evropská rasa jelena. Jeleni středoevropské rasy jsou hnědavého, načervenalého zbravení, jež s malou obměnou přetrvává i  v zimě. Jejich hříva je více vyvinuta. Dosahují hmotnosti 120-180 kg. Jeleni karpatské rasy jsou vetší, Komárek uvádí skoro dvojnásobní ( hmotnost až 250 kg i více). V létě jsou načervenalí,v zimě přebarvují do šeda, na hrudi a na plecích jsou načernalí a běhy jsou černé. Hříva je méně vytvořena. Lodyhy paroží jsou delší, Komárek uvádí, že tříletí šestnácteráci nejsou žádnou abnormalitou. 
   Po většinu roku žijí odděleně tlupy jelenů a tlupy laní s kolouchy a mladou zvěří obojího pohlaví. Tlupy laní vodí starší zkušená laň, která má u sebe svého letošního koloucha, a někdy i loňského jelínka či laňku.Ostatní laně tlupy se dobrovolně podřizují jejímu vedení.
Za dne lehává jelení zvěř v lesních houštinách, kde odpočívá, přežvykuje a spí. Na pastvu vychází až za šera a pak brzy ráno. Živí se travinami a bylinami, pupeny, výhonky, listy a jehlicemi keřů mladých lesních stromků. Na podzim sbírají  jeleni semena dřevin, zvláště žaludy, bukvice, kaštany. Za nocí vychází jelení zvěř do polí a spásá různé polní kultury.
   Paroží slouží jelenům k uplatnění v sociální hierarchii tlup, obhajobě teritorii v dopbě říje a také k obraně proti vlkům, což mělo v nenarušených přírodních podmínkách nepochybně svůj význam. Je zde patrna i jistá synchronizace: jeleni nosí paroží i v zimě, kdy bývali nejvíce ohrožování smečkami vlků. V době zhazování se už vlčí smečky rozpadají a rodičovské vlčí páry se uchylují na svá teritoria. V době, kdy jelenům roste mladé paroží, loví vlci jen drobnou jarní potravu. Mezitím jeleni své paroží obnoví.
   V červnu, to je po 231-238 dnech březosti, se laním narodí po jednom kolouchovi. Dvojčata jsou vzácnou výjimkou. Laň se v té době dočasně oddělí od tlupy. Ihned po porodu laň koloucha olizuje a má přitom široce otevřené slzníky. Tím si koloucha označí výměškem těchto žláz. Kolouch si stejným způsobem označí vůni výměškem vemínko matky. Vzájemným pachovým označením koloucha a laně je zajištěno velice důležité životní pouto mezi mládětem a matkou.
   Místo říje určuje tlupa laní, která pečuje o kolouchy a musí se proto zdržovat na místech úživných a vůbec se věnovat svým mateřským povinnostem. V oborách , kde se zvěř pravidleně přikrmuje, se tlupy laní zdržují poblíž krmelců a tam pak také probíhá říje.
   Okolo 10.září se začnou hlavní jeleni večer a v noci silným troubením. Ovládnou tlupy laní a dbají zvláště na to, aby se k laním nemohli přiblížit mladí jeleni, kterým se po myslivecku říka boční jeleni, krejčíci, někdy také ministranti. Ti se opatrně zdržují v blízkosti říjiště, do samé blízkosti bojovného hlavního jelena se však neodvažují.
   Situace se pronikavě změní, když se na říjiští objeví jiný silný jelen, který se odváží postavit proti vládci tlupy jako jeho sok. Nedokáže-li ho hlavní jelen odehnat troubením ani ůtokem, dochází záhy k souboji, který je nelítostný a jeho výsledek nebývá předem jistý. Rozhoduje pouze bojovnost a hrubá síla. Příroda dbá, aby se otci budoucího potomstva stali pouze nejsilnější jeleni.